Historie Capri
Přestože Capri nebylo pro řecké kolonisty tak významné jako jeho nejbližší soused Ischia, i na jeho malém území se vystřídalo několik vlád. Syrakusy, které před naším letopočtem byly kolonií významného řeckého přístavu Korintu, načas ovládly celou Sicílii a z ní podnikaly výpady na Ischii i na Capri.
Saracéni
Jejich moc postupně začali oslabovat Saracéni. Tento název označuje vojsko tvořené Araby, berbery a španělskými muslimy. Koncem 5.století př.n.l. se dostalo pod nadvládu Neapole a tam vydrželo až do začátku našeho letopočtu, kdy si ho povšimli římští císařové, především Augustus a Tiberius, který tam prožil svůj „důchod“.
Dynastie Anjouovců
Jeho nástupce Caligula se brzy přesunul na pevninu a tak Capri přestalo mít význam císařského majetku. Další život ostrova se začal odvíjet podobně jako osud Ischie. Po útocích Saracénů a jejich následné porážce přišlo opět na řadu Neapolské království. Vrcholného rozkvětu ostrov zažívá za nadvlády dynastie Anjouovců. Výstavba kartuziánského kláštera sv. Jakuba v polovině 14. století přivedla na ostrov řemeslníky, ale také obchodníky a rybáře.
Okupace Turky
Spokojené období vývoje vystřídala doba okupace Turky. Ti obsadili ostrov v roce 1535 flotilou piráta Chaireda-Barbarossy, ostrov vydrancovali, zničili řadu význačných památek a zapálili několik klášterů. Jméno nechvalně proslulého tureckého piráta nese hrad Barbarossa, který byl založen na počátku 12. století (přesně roku 1133), jako jeden z ochranných prvků proti nájezdům z moře, postavený na skalnatém výběžku, dnes již polorozpadlý. Ochraně ostrova nepomohla ani bariéra ochranných věží, ze kterých zbyly už jenom trosky dobře patrné z moře.
Francouzská nadvláda
Tureckou nadvládu nad ostrovem vystřídali Francouzi, kteří se v době napoleonských válek dostali až na jih Itálie. Zůstali tam do roku 1806, kdy se ho zmocňují na krátkou dobu Angličané.
Současnost - sídla umělců a rezidencí
Samostatnost ostrova přišla až se sjednocením celé Itálie v letech 1860-61. V současné době je tento malý příjemný ostrov vyhledávaným místem pro umělce, filmové hvězdy, zástupce průmyslových koncernů a finančních domů. Potvrzuje to i přehlídka přepychových rezidencí a krásných jachet. Říká se o něm, že patří mezi nejdražší destinace Itálie, což je pochopitelné vzhledem k nutnosti zásobovat ostrov z pevniny.
Císař Tiberius
Jako samostnou část dějin tohoto ostrova můžeme označit vládu císaře Tiberia, který se zasloužil o rozkvět tohoto ostrova.
Císař Tiberius se velkou měrou zasloužil o množství architektonických i archeologických památek na ostrově. Vynikal nesporným vojenským talentem, což ve spolupráci se svým bratrem, velitelem římských legií Drussem umožnilo rozšiřovat území Římské říše. Jeho vláda však díky nespokojenému osobnímu životu nabývala diktátorské podoby s prvky kruté tyranie. V roce 26 n.l. se stáhl z Říma na Capri, odkud na dálku sledoval další vývoj říše. V roce 37 n.l. předal vládu svému prasynovci Caligulovi, což pro Řím znamenalo období teroru a děsu. Na Capri hledal Tiberius hlavně klid a svým způsobem i bezpečí.
Tiberiuv život na ostrově Capri dokládají pozůstatky několika vil a paláců. Jedním z nich je Villa Jovis postavena na konci Via Amedeo Maturi v 1. století př.n.l., kde Tiberius nacházel soukromí a bezpečí. Jedná se o rozsáhlý komplex budov, lázeňských objektů a ubytovacích zařízení pro hosty a návštěvníky. Několik pater objektů bylo ukončeno krásným výhledem na Neapolský záliv. V areálu se také nachází nádrže na pitnou vodu, které vzhledem k nedostatku dešťových srážek byly nutností. V Královském paláci je nyní umístěno muzeum. Malý kostelík Santa Maria del Soccorso se sochou Madony je výraznou ozdobou celého komplexu.
Archeolog Amadeo Maturi
Italský archeolog Amedeo Maturi (1886-1963) se ve své práci nejdříve soustředil na provádění vykopávek na řecké pevnině a ostrovech Rhodos a Kréta. Vzhledem ke spojení Řecka a Říma v období starověku, později přesunul svůj zájem na jih Itálie, kde Řekové zanechali mnoho stop svého pobytu. Centrem Maturiho zájmu se nejdříve stala slavná města Pompeje a Herculaneum, která skončila v roce 79 n.l. pod lávou chrlící ze svého kráteru stále činná sopka Vesuv. V roce 1924 se stal ředitelem Národního archeologického muzea v Neapoli a začal provádět vykopávky na místě nejstarších řeckých osad na italské pevnině a na ostrově Capri. Tam se mu podařilo odhalit velkou část palácového komplexu Tiberiova sídla.
Další zajímavé zdroje o historii Capri
- Informace o ostrově a historii na turistickém webu
- Souhrn základních informací o Capri na cestovatelském webu
